František Santini Aichel

František Jakub Santini-Aichel (pokřtěn 28. dubna 1680 Praha - 1709) byl český kameník italského původu. Bratr Jana Blažeje Santiniho-Aichla.

Narodil se jako nejmladší dítě do vážené rodiny pražského kameníka Santina. Pokřtěn byl v chrámu sv. Víta. Vyučil se taktéž kameníkem, aby mohl převzít otcovu dílnu místo nejstaršího Jana Blažeje, který nemohl z důvodu svého tělesného handicapu kamenické řemeslo provozovat. Společně s otcem pracoval v roce 1702 na novoměstské jezuitské koleji.

Stejně jako jeho slavnější bratr přijal k příjmení otcovo Santini. Stalo se tak až po smrti otce. Jelikož byl Jan Blažej Santini-Aichl movitý, což se nedá říct o Františkovi, přenechal mu svůj díl z otcova dědictví. Tento obnos měl sloužit zejména k provozování kamenické dílny, kterou bratři spolu udržovali v činnosti. František však nebyl dobrým hospodářem a penězi hýřil. Jan Blažej mu několikrát poskytl finanční půjčku, avšak v roce 1704 ze společného podniku vystoupil, jelikož vedl s bratrem řadu sporů.

Ačkoliv vztahy mezi bratry nebyly harmonické, pomáhal dále bratr Františkovi zadáváním zakázek na jím prováděných stavbách, jako např. na chrámu Nanebevzetí Panny Marie cisterciáckého kláštera v Sedlci v roce 1708, či jej doporučoval dalším architektům. František Santini pracoval jako kamenický mistr na řadě staveb Kryštofa Dientzenhofera, např. stavbách Šternberského paláce (1702-1707), zámeckého kostela Zjevení Páně ve Smiřicích (1707) a mnoha dalších.

Ze sochařských děl v Praze je Františkovi připisována např. socha sv. Josefa na úpatí Radničních schodů na Hradčanech (světec v rozevlátém rouchu s malým Ježíškem v náručí), autorství není jisté.

V roce 1707 si František bere za ženu Barboru Kulichovou, dceru otcova celoživotního přítele, kamenického mistra Adama Kulicha.

Po Františkově předčasné smrti vedl bratr Jan Blažej Sanitni-Aichl s vdovou dlouhý soudní spor o Františkovu pozůstalost.