Kladruby
Klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta
1711 - 1726, oprava a přestavba; stavebník Maurus Finzguth, opat benediktinského kláštera v Kladrubech
Zatímco Santiniho realizace pro plaský klášter byly řešeny v duchu jeho vnímání radikálního baroka, před zcela jinou otázku byl postaven při práci pro benediktinský klášter v Kladrubech u Stříbra. Zdejší pozdně románská bazilika byla dokončena již v roce 1233. Po vypálení husity stála několik desetiletí bez střech a kleneb. V průběhu renesance byl kostel znovu vysvěcen. Přetížení obvodových zdí však způsobilo havarijní stav, který chtěl opat Fintzguth vyřešit celkovou přestavbou. V roce 1710 vyzval k vypracování projektu dva nejvýznamnější pražské architekty, Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho. Nakonec se rozhodl realizovat nákladnější a rozsáhlejší Santiniho návrh. Přestavba proběhla v několika etapách. Nejprve bylo přestavěno trojlodí, následně transept a vybudována monumentální kopule, která je řešené jako koruna zavěšená nad dlouhou profilací hlavní lodi. . V utváření exteriéru stavby byla největší pozornost věnována západnímu průčelí. V nice vstupního štítu kostela je zasazena postava P. Marie odkazující na románské a gotické tradice areálu. Lucerna v kopuli je završena zmíněnou mariánskou korunou, která prosvětluje vnitřní prostory nad křížením kostela. Při přestavbě Santini maximálně využil staré konstrukce zdiva, které odboural pouze v poškozených částech a doplnil je do ideálního stavu. Mimořádně prosvětlený, desetistranný oltářní prostor je doplněn oltářem podle původního Santiniho projektu a dramaticky uzavírá celou stavbu. Barokní gotizace pozoruhodné románské baziliky potvrzuje spolu se Sedlcí skutečnost, že Santini byl ještě před završením prvé poloviny svého tvůrčího života schopen naprosto jedinečných výkonů. Právě v Kladrubech se díky uchování jak stavební tak i interiérové složky, včetně původního oltáře, můžeme přesvědčit o dokonalé jednotě architektury a jejího náboženského obsahu.
