Zelená hora
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
1719 - 1722, dokončení 1735, novostavba; stavebník Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou
Velký ctitel mučedníka Jana Nepomuckého, Václav Vejmluva, zvažoval už od svého uvedení do funkce oslavu mučednické smrti světce. Proto ihned po otevření jeho hrobu v březnu 1719 přistupuje k zadání nového chrámu umístěného na kopci nad klášterem. Kopec byl podle mučedníkova rodiště nazván Zelená hora. Zázrak neporušeného jazyka pochopil jako boží pokyn i architekt Jan Santini Aichel. Ten během několika málo týdnů vypracoval pro Vejmluvu projekt poutního kostela a o tři roky později, 27. září 1722, byl kostel slavnostně vysvěcen. Tím však stavební a umělecké práce na Zelené hoře zdaleka nekončily. Nadále probíhaly práce na výstavbě ambitů s pěti kaplemi a pěti branami. Koncepčně i detailně propracovaný projekt byl i po smrti Santiniho svědomitě dokončen. Základním prvkem chrámu je oslava hvězdy uprostřed hvězd. Půdorys postavený na pěticípé hvězdě a pět kaplí v ambitu symbolizují nejen pět mučednických ran Kristových, ale také pět hvězd, které se zjevily nad místem umučení Jana z Nepomuku. 
Celá konstrukce kostela je vytvořena na základě detailního symbolismu, a to jak matematického tak ikonografického. Vlastní stavbu kostela je možno prezentovat nejen jako uzavřený objekt, ale také jako prosvětlený prostor obklopený prolínajícími se tvary. Dokonale centrální vyvážení kostela i celého poutního prostoru bylo Santinim korunováno pěti jehlovými stélami umístěnými nad střechami kaplí ambitu. Fascinující zjev kostela, který se bohužel nepodařilo v původní podobě rekonstruovat, je dodnes korunou širokého kraje. Naprostá jedinečnost a originalita Santiniho přístupu k architektuře a čistota všech stavebních a slohových prvků byla jednoznačně potvrzena zařazením této solitérní stavby do seznamu památek UNESCO.
