Mariánská Týnice

Poutní kostel Zvěstování P. Marie a cisterciácké probošství

1710, 1720 - 1764, novostavba; stavebnící opati cisterciáckého kláštera v Plasích

veduta Martina Prusíka, zachycující ideální stav, konec 18. století. ZČM v Plzni, inv. č. g 261

Jako jeden z nejbohatších církevních ústavů v Čechách dokázal plaský klášter využít Santiniho schopností v plné míře. V pamětním zápise kláštera je v roce 1710 uváděno schválení projektu nového poutního kostela Zvěstování P. Marie, včetně ambitu a probošství v Mariánské Týnici. Samotná stavba ale probíhala velmi zvolna. Do konce života opata Tyttla bylo dokončeno západní ambitové nádvoří a provedeno obvodové zdivo. Vlastní kostel byl vysvěcen až v roce 1762. Po zrušení plaského kláštera v roce 1784 byl po celé jedno a půl století areál v Mariánské Týnici téměř neudržován, aby havarijní stav vyvrcholil zřícením kopule a kleneb kostela v roce 1920. Spolek pro záchranu Mariánské Týnice postupně opravoval ambity a provizorně zastřešil kostel. Teprve v roce 2005 byla znovu vznesena hlavní kopule chrámu. Samotná stavba kostela je založena na půdorysu řeckého kříže. Nad jeho osou je osazena výrazná kopule, ramena pak jsou kryta mansardovými střechami. Západní ambitové nádvoří je doplněno nárožními kaplemi. Jsou založeny do šestiúhelného půdorysu a kryty plackovými klenbami. Celá stavba probošství a kostela působí ve svém solitérním provedení, umístěná v pohledových zónách volné krajiny nesmírně harmonicky a je příkladem Santiniho ucelené koncepční činnosti.