Kalec, hospodářský dvůr
Hospodářský dvůr Kalec leží na západním okraji Plaska nedaleko středního toku řeky Střely. Vzhledem k plaskému klášteru, pod který tento dvůr spadal, bylo důležité, že již od středověku měli cisterciáci k této lokalitě vztah. Již roku 1346 se totiž uvádí v Kalci klášterní dvůr vysazený opatem Jakubem Mikulášovi z Mladotic, který si klášter udržel další staletí.
Dvůr, který plaský klášter pronajímal, prošel zásadní stavební změnou až za opata Eugena Tyttla. Ten dal zrušit starší ves a pozemky osadníků připojil ke dvoru, k němuž tehdy patřilo 535 strychů polností. Dle dostupných pramenů byl barokní dvůr Kalec vybudován mezi léty 1710 – 1716. Vznikl podle invenčně náročného konceptu vysoké architektonické hodnoty. Jednotlivé části areálu tvoří zámeček, západní krátké křídlo, stodola a úsek ohradních zdí, severní dlouhé křídlo, obvodová zeď a hlavní brána, východní dlouhé křídlo a jižní krátké křídlo. Areál dvora tvořil v podstatě uzavřený a dobře zabezpečený objekt, připomínající vesnické panské sídlo.
Dispozice Kalce, který je připisován Janu Blažeji Santinimu, je nejoriginálnější ze všech barokních dvorů plaských cisterciáků. Hlavní budovu tvoří zámeček, který má tříkřídlý půdorys. Zámeček je pětipatrový, z něhož tři patra tvoří sýpky. Ke střednímu převýšenému křídlu jsou symetricky připojena boční křídla. Zámeček měl dvanáct místností, v přízemí byla velká kuchyně, kvelb, dřevník, spíže a sklad. V patře bylo sedm pokojů a výše pod střechou pak dobře zabezpečená sýpka.
 |
 |
| budova zámečku po obnově 2007 | akvarel Martina Prusíka, konec 18. století, sbírka muzea Mariánská Týnice, inv. č. 02487 |
Již od počátku byla součástí dvora kaple zasvěcená sv. Markétě, která se nacházela ve východní části severního křídla dvora, vpravo od hlavní brány. Existenci kaple zachycuje ještě popis dvora z doby zrušení kláštera v Plasích na podzim roku 1785.
Původní vzhled dvora dokládá veduta, zachycující ještě menší objekty mléčnic, odstraněné před rokem 1839, a bránu, která měla původně kamenný půlkruhově zaklenutý portál a byla umístěna v rozích půdorysu. Nedaleko brány stál ovčín, z něhož zůstaly rozvalené zdi.
Staleté využití hospodářského dvora se nezměnilo ani za dalších vlastníků, mezi něž patřil hned po konfiskaci kláštera roku 1785 manětínský velkostatek, který navázal na staleté hospodaření plaského kláštera. Funkčnost dvora, daná mu do vínku, se osvědčila a Santiniho architektura slouží svému hospodářskému účelu dodnes.
